Jako vánoční dárek jsem dostal dvě letenky do Barcelony od Janči. Tak strašně jsem se na to těšil. Udělala mi tím velkou radost. Mám rád toto město a jako každej normalně fotbalovej chlap jsem ho chtěl aspoň jednou v životě vidět. A navíc k tomu mě čekal první let letadlem. Všichni mě strašili ať při startu necucam bombon aniž bych ho neměl na provazku a taky ať při přistávání kontroluju jestli všechny nýtky na křídle jsou pevné a křídlo drží pohromadě. Všichni co už jste letěli asi víte vocogou. Těm ostatním dám stejné rady. Já se ale těšil i na letadlo.

I když čekání na vídeňském letišti není nic moc. Kdyby náhodou měl vlak nějaké zpoždění a taky jsme nevěděli jak je to pořádně daleko ten přejezd z nádraží, vyjeli jsme radši o půl sedmé z hranic – cesta vlakem trvala asi 3 hodiny takže na letišti jsme byli asi v deset a letadlo letělo UŽ o půl páté. No to čekání se nedalo vydržet. Ale nějak jsme to přežili. Let byl super. Byl krásný výhled na alpy. Po přistání jsme našli náš hotel. byl jen asi 5 minut od nejznámější ulice Las Ramblas. Jen jsme vyhodili na hoteĺu věci a šli se podívat ven. Prošli jsme se kolem olympíjského přístavu a trochu zkoukli Ramblas. Potom jsme šli ale spát – byli jsme celkem unavení.

Ráno jsme vyrazili podívat se na Sagrada Família. Teď budu psát dost chytře… Ale to vše jsem se dočetl. Je to katedrála z překladu zasvěcena Svaté rodině. Jejím projektantem byl Antoni Gaudí. Její stavba začala v roce 1883 a Gaudí na ní dohlížel až do roku 1926 kdy zemřel. Stavební práce byly ale přerušeny, pač probíhala ve španělsku občanská válka a znovu se rozběhli až v roce 1956 a trvají dodnes. Stavbu financují pouze dary a výnos ze vstupného. Katedrála je krásná a stojí za podívání. Pochybuju, že někde jinde ve světě uvidíte něco podbného. Pohled na katedrálu trochu kazí obrovské jeřáby. To ale zatím ke stavbě patří.

Z katedrály jsme metrem a podobnou zubačkou, jako v tatrách, přejeli k zahradám Montjuïc. A opět co praví literatura. Zahrady byly založeny v roce 1929 a je v nich přes 200 druhů rostlin a stromů ze všech kontinentů. Zahrady mají několik zajímavých staveb. Jsou to od olympijského stadionu přes zámek Montjuïc po pěknou fontánu, která po setmění hraje všema barvama. Představení má trvat asi půl hodiny. My ho ale neviděli. Přijeli jsme mimo sezonu a tak jsme měli smůlu. Na vrcholu byla stará vojenska přístavní pevnost. Uvnitř je dokonce vojenské museum. Odsud byl výhled na celý olypijský přístav, letiště a velkou část Barcelony (ale zase ne zdaleka celou).

Večer jsme se rozhodli zajít do hospody na pivko. Vybrali jsme si takovou kde nebyli ani íránci, indové a ani arabové nebo další podobní lidi. Ne že bych proti nim něco měl, ale podniky těchto lidí byli vždy dost nějakým způsobem divné. A oběd v jednom z nich nebyl nic moc. Nebo teda spíš nic než moc. No našli jsme a objednali si pivo. Číšník donesl dvě třetinky. To mě trochu zarazilo, ale vypil. Další dvě piva už nám donesl v půllitru. Byli jsme dost unavení, tak to šlo celkem rychle dohlavy. Což bylo i dobře. Protože při placení se nám otočili panenky. Nebo spíš až ráno, když nám to došlo. Za dvě malé piva a čtyři velké piva jsme zaplatili necelých 30€. Ale co už. Stalo se. Saint Miguel se dal celkem pít. Nebylo to špatné.

Další den se šlo na Nou Camp. V katalánštině je to opačně Camp Nou. Katalánština je něco jako valašské nářečí pro typického pražáka. Na stadionu jsme absolvovali prohlídku Tour Camp Nou. Začala v 3D kinu (film s ukázkou jak to asi vypadá na stadionu při zápase). Potom jsme prošli kolem kapličky, která se skrýva pod hlavní tribunou. A už to přišlo. Tunelem, kterým vychází hráči k zápasu, jsem prošel já s Janou. Pohled na stadion z tohoto místa je neskutečný. Přál bych to každému. Na stadion se vleze něco kolem 98000 lidí a fanoušků. Je to největší fotbalový stadion Evropy. Dokončen byl v roce 1957 za částku 288 milionů peset a jeho jméno bylo Estadi del FC Barcelona. V roce 2000 hlasovali oficialní členové klubu fanoušků pro změnu názvu a to na Camp Nou (Nový Stadion). Stadion taky získal ocenění pěti hvězdiček od mezinárodní komise UEFA.

Prošli jsme celou hlavní tribunu skrz na skrz. Vyšli jsme tím tunelem, šli přes VIP sektor, viděli PRESS ROOM, komentátorské staveniště a na konci tour bylo obrovské museum věnované klubu FC Barcelona a Camp Nou. Tam jsem taky viděl na vlastní očí nejcenější trofej Evropy – pohár Ligy misrů.

Ze stadionu jsme jeli zpět na Ramblas. Prohlídnout si živé sochy a stánky kde bylo mraky turistických cetek, pohledů, malířu a taky křečků, králíků a – to nejlepší na konec – slepic. To vše tam prodávali jako domácí zvířata. Sám jsem se tomu divil jak může někdo chovat slepici doma v pokoji. Vypadalo to jako strašně dlouhý václavák. A ty sochy stáli za to.

Večer jsem si chtěl vyfotit ještě věž Torre Agar. Ta měla svítít různými barvamy do okolí. Ale jako hodně dalších věcí, mimo sezonu nepremává. Vyfotil jsem si za to koridu.

Poslední den jsme si Barcelonu ještě naposled prošli i s celým olympíjským přístavem. A upalovali na letiště.

Barcelona je moc pěkné město. Spoustu jsme toho viděli, ale ještě víc jsme toho nestihli. Až vyrostu tak se chci určitě vrátit. Bylo nám moc dobře.